Díl pátý: Když se jelení jazyk zelení

Publikováno 20. října 2020

Věděli jste, že jelení jazyk je zelený? Může dosahovat délky až 60 cm. A na jeho spodní straně se vytvářejí výtrusy. Znalcům přírody už svítá: řeč není o chuťovém a rozmělňovacím orgánu spárkaté zvěře, ale o kapradině jelením jazyku celolistém.

Mezi našimi druhy kapradin je jelení jazyk nápadný tím, že jeho listy nejsou nikterak členěné, a laické oko v nich bude možná jen obtížně hledat kapradinu. Veškeré pochybnosti se však rozplynou, jakmile některý list otočíte a na jeho spodní straně spatříte výtrusné kupky úhledně uspořádané do příčných hnědých proužků. Pěstitelé pokojových rostlin si pak možná vzpomenou na sleziník hnízdovitý, jenž sice pochází z tropů, ale s naším jelením jazykem je poměrně blízce příbuzný a dosti se mu také podobá.

Jelení jazyk celolistý patří k nejvzácnějším druhům našich kapradin. S oblibou roste na skalách a sutích v listnatých lesích nebo vlhkých roklích, avšak je poněkud vybíravý, co se týká substrátu, v němž obvykle vyžaduje vápník. Proto jej také dobře znají cestovatelé po různých oblastech Balkánu, kde je většina pohoří vápencového původu. V našich končinách však nalezneme vápenců poskrovnu – a nejinak je tomu s lokalitami jeleního jazyku. Jedna z nemnoha přirozených lokalit této kapradiny se nachází v Jesenickém krasu. V suťovém lese nedaleko Jeskyní Na Pomezí byl jelení jazyk nalezen během inventarizačního průzkumu květeny v roce 2004 a vzhledem ke vzácnosti tohoto druhu se doslova jednalo o botanickou bombu sezóny. V době nálezu čítala zdejší populace 19 trsů, od té doby se však rozrostla na dnešní pětadvacítku a vypadá to, že se zde jelenímu jazyku dobře daří.

Jelení jazyk má ještě jednu libůstku, jíž si získal pozornost botaniků. Stinné a vlhké skály, které osídluje ve volné přírodě, mu dokáže nahradit také jeden specifický lidský výtvor: historické hradní a zámecké studny. Právě na jejich vnitřních stěnách bývá v posledních letech čím dál častěji nalézán. A tak se touto velevzácnou kapradinou můžete pokochat při pohledu do studničních hlubin na brněnském Špilberku, u zámku v Letovicích či na náměstí ve východočeském Letohradě. Uhodnout, jakým způsobem se na tato obskurní místa jelení jazyk dostal, je celkem nasnadě: výtrusy kapradin jsou velmi drobné a mohou být větrem unášeny i na obrovskou vzdálenost. Záhadou ovšem zůstává, proč se tak děje až nyní, když mnohé studny nově kolonizované jelením jazykem stojí celkem neměnné na svém místě už stovky let...

A na závěr jedna dobrá zpráva pro všechny, kteří nechtějí šplhat do strmých srázů ani se spouštět do studní kulturních památek. Jelení jazyk je totiž možné spatřit také v okrasném záhoně u jednoho rodinného domu přímo v Jeseníku. Kde přesně, to už vám ale prozradit nemůžu. Majitelům by jistě nebylo příjemné, kdyby davy paparazziů s fotoaparáty obstoupily jejich dům a nedopřály jejich jelenímu jazyku chvilku soukromí. Tu přitom momentálně potřebuje více než jindy, neboť čas zralých výtrusů právě nastává.

Vojtěch Taraška