Díl čtyřicátý: Proměny a podoby muzejních expozic ve Vodní tvrzi

Publikováno 8. prosince 2020

Během své více jak stoleté historie prošlo Vlastivědné muzeum Jesenicka mnoha zásadními proměnami – ať už několikerým stěhováním výstavních prostor a depozitářů, administrativními sloučeními či vyrovnáním se s poválečným vývojem, který se na jednu stranu projevil ve ztrátě a zničení části sbírkového fondu, zároveň však v důsledku zrušení ostatních okresních muzeí rozšířil správu o nové sbírkové předměty. I bez těchto změn by však přirozeně docházelo k budování nových a k rekonstrukcím zastaralých expozic. Na základě krátkého načrtnutí vývoje a historie muzea přinese dnešní příspěvek pohled na dochovaný obrazový materiál zachycující podobu výstavních prostor.

Předstupněm existence muzea se v roce 1897 stala výstava nazvaná Starý Frývaldov a okolí. K ní se však dochoval pouze výstavní katalog, a její podobu tak můžeme rekonstruovat pouze na základě seznamu jednotlivých exponátů. Tento impulz se po několika letech přetavil v založení městského muzea, k jehož slavnostnímu otevření došlo v závěru roku 1905 ve čtyřech místnostech tzv. Pedagogia na dnešní Školní ulici. Postupně budovaná sbírka, jež byla rozšiřována zejména díky místním dárcům z řad významných osobností města a okolí (jmenujme především Johanna Rippera, děkana Neugebauera či baronku von Waldorf) našla od roku 1932 nové umístění, tentokráte již ve Vodní tvrzi. Z tohoto období disponujeme pouze jedním snímkem, zachycujícím podobu tzv. pamětní síně Vincenze Priessnitze. Ta vznikla díky rozsáhlému daru Zdenky Friedrich-Ripper, Priessnitzovy vnučky, který po smrti svého otce Johanna Rippera přenechala muzeu za účelem vybudování právě takovéto expozice. Pro srovnání se dochovalo rovněž vyobrazení jejího bytu, kde tyto předměty vztahující se k osobě zakladatele vodoléčby a historii gräfenberských lázní měly své předchozí místo.

Po druhé světové válce sídlilo muzeum stále ve Vodní tvrzi, stav zámku však vyžadoval rekonstrukci, a tak byla sbírka načas přestěhována do bývalé kaple. Neutěšený poválečný stav objektu dokládá několik snímků z roku 1951 zachycujících nádvoří a pavlače. Nejen muzejního konzervátora překvapí umístění sbírkových předmětů ve vnějších prostorách, kde musely čelit nejrůznějším povětrnostním a atmosférickým vlivům. Z období před vybudováním nových výstavních prostor na začátku 80. let 20. století patrně pochází snímek části etnografické expozice. Nejkomplexnější soubor ikonografického materiálu pak představují fotografie expozic, které sloužily v průběhu 80. a 90. let a předcházely současným výstavním prostorám. Lze si tak prohlédnout interiéry tvrze s místnostmi věnovanými historii regionu, dějinám kamenictví a vápenictví, severomoravskému lázeňství či expozici geologie a mineralogie, které ve své době představovaly typickou výstavní architekturu a způsob muzejní prezentace.

Jan Petrásek