Díl dvaačtyřicátý: Velká kotlina – místo setkávání

Díl dvaačtyřicátý: Velká kotlina – místo setkávání

Publikováno 3. května 2020

Podél řeky Moravice stoupá z Karlova pod Pradědem modře značená turistická cesta k chatě Ovčárně. V závěru údolí se stezka začne klikatit do strmého svahu, náhle se les rozestoupí a otevřou se výhledy na skalnatá úbočí Vysoké hole a Kamzičníku. Právě tady se kdysi líně rozvaloval horský ledovec, až svým obézním tělem ve svahu vyseděl důlek (odborně označovaný jako kar). Když pak po dlouhém boji podlehl oteplování klimatu, zůstaly po něm alespoň úchvatné krajinné scenérie. Vítejte ve Velké kotlině!

Velká kotlina je místem setkávání. Setkávají se zde dvě historické země, Morava a Slezsko. Na dně Velké kotliny se spojují desítky klokotajících bystřin, aby daly vzniknout hraniční řece Moravici. Turisté s vyplazeným jazykem lopotící se na hřeben míjejí ty, kteří si již obrušují čéšky sestupem do Karlova. Setkává se zde horský hvozd s alpínským bezlesím. Na malém území se setkávají horniny rozmanitých vlastností, vyprahlé skály i rašelinná prameniště, z nichž se ještě žádný smrtelník nevrátil se suchou obuví. V útulné české krajině věcí nevídanou je možnost setkat se zde s reálným nebezpečím, totiž s pádem lavin. Zbloudilý či neukázněný lyžař sice střet s valící se masou sněhu zpravidla neocení, zato pro zdejší přírodu je to doslova dar z nebes.

Díky nezvyklé pestrosti přírodních podmínek si ve Velké kotlině mohly dát dostaveníčko také různé druhy rostlin, které se jinak pospolu vidí málokdy. Najdeme zde druhy vysokohorské i teplomilné, mokřadní i suchomilné, rostliny substrátů kyselých i bazických. S necelými čtyřmi stovkami druhů cévnatých rostlin je Velká kotlina nejbohatší botanickou lokalitou Hrubého Jeseníku a zřejmě ji nepředčí ani věhlasné krkonošské zahrádky. Najdeme zde dokonce i několik endemitů České republiky, z nichž dva nerostou nikde jinde než ve Velké kotlině (jitrocel černavý sudetský a hvozdík kartouzek sudetský).

Setkávání ve Velké kotlině však může být i smutným příběhem. Zvláště tehdy, když se jedná o setkávání s nepůvodními druhy naší přírody. K těm patří i kamzík horský. Dnes již ikonický živočich Jeseníků byl přivezen z Alp teprve počátkem 20. století a bohužel se stal úspěšným likvidátorem zdejší ohrožené květeny, včetně endemitů. Méně je někdy více a toto „obohacení“ jesenické přírody se těžce nevyplatilo. Kéž napříště uctíme památku jesenického ledovce zodpovědnějším přístupem!

Vojtěch Taraška


Soupis všech publikovaných dílů zde.
 
Odkaz
Fotografie
Členitý reliéf Velké kotliny zvyšuje pestrost přírodních stanovišť a umožňuje pád lavin, které mají velký význam pro udržení zdejší druhové rozmanitosti.
Ve Velké kotlině vyvěrá několik desítek pramenů a její svahy brázdí nespočet stružek. Voda tu hraje klíčovou roli v utváření reliéfu i přírodních stanovišť.
Velkou kotlinou prochází horní hranice lesa, setkávají se zde horské smrčiny s alpínským bezlesím.
Díl dvaačtyřicátý: Velká kotlina – místo setkávání
Kopyšník tmavý je rostlinou evropských a asijských hor, v České republice se vyskytuje pouze v Krkonoších a Hrubém Jeseníku.
Oměj šalamounek patří k nejjedovatějším rostlinám naší přírody.
Hvozdík kartouzek sudetský je jedním ze dvou endemitů Velké kotliny.
Ve Velké kotlině roste také řada orchidejí, jednou z nich je vemeníček zelený.
Zvonečník hlavatý patří ke vzácným druhům naší přírody. Ve Velké kotlině se navíc vyskytuje vzácnější z jeho poddruhů, zvonečník hlavatý horský.
Vzácná poloparazitická rostlina kokrhel sličný.