Díl čtyřiačtyřicátý: Netradiční den v dějinách lázní aneb psí závody na Gräfenberku v roce 1880
Díl čtyřiačtyřicátý: Netradiční den v dějinách lázní aneb psí závody na Gräfenberku v roce 1880

Díl čtyřiačtyřicátý: Netradiční den v dějinách lázní aneb psí závody na Gräfenberku v roce 1880

Publikováno 5. května 2020

Lázeňští pacienti obvykle do léčebných zařízení přijíždí zapudit tělesné či duševní neduhy. Každodenní rutina plná striktních nařízení, omezení a zdánlivě nekonečných léčebných procedur by ovšem byla pro člověka v jakékoliv dějinné epoše velmi náročná, kdyby neexistovala alespoň malá šance na jakékoliv „rozptýlení“. Proto se každý jen trochu volný moment snažili hosté využít k nejrůznějším aktivitám.

„U nás“ na Gräfenberku tomu v 19. století nebylo jinak. Prim v kulturním programu hrály koncerty a taneční zábavy, pořádané buďto ve velkém sále tzv. Hradu (nyní Kongresový sál), nebo od roku 1860 venku u nově postaveného hudebního altánku. Vedle toho se organizovaly nejrůznější společenské hry či probíhala divadelní představení kočovníků. Sportovněji založení pacienti využívali v létě možnosti dlouhých túr po okolí, v zimě pak ideální podmínky k lyžování či sáňkování.

Snaha lázeňské komise o jistou flexibilitu způsobila, že čas od času do kulturního programu zařadila i zcela mimořádnou událost. A přesně takovým počinem bylo i zorganizování psích závodů, které se odehrály v neděli 25. července 1880.

Účastníků se přihlásilo ve třech kategoriích (dle velikosti psů) dohromady 16. Byla mezi nimi pouze jedna dáma, a to jistá p. Hughan se svým Tyrasem. V souhrnu pánského osazenstva pak vyčnívala osobnost zdejším obyvatelům velmi dobře známá. Nešlo totiž o nikoho jiného než o nadporučíka Johana Rippera, zetě V. Priessnitze, který do akce zapojil pejska Flockiho. Všichni psi byli označeni barevnou stužkou, použitou jako obojek, s tím, že je jejich doprovod musel vždy mít na vodítku, ať už se nacházeli na trati nebo mimo ni.

Pro tuto akci byla speciálně vybudována závodní dráha dlouhá několik desítek metrů, jež se nacházela na tzv. Velké promenádě, přibližně v místech pod dnešním sanatoriem Priessnitz směrem k rozcestníku, kde na pacienty přísným okem shlíží Myslbekova socha Hygie. Kolem cílového prostoru s pomyslnou „páskou“, probíhající středem hudebního altánu, vznikly i tribuny pro sedící. Ti, na které nezbylo místo, pak využili širokého prostranství podél celé trati. Okolí závodiště se pomalu zaplňovalo od 15. hodiny, kdy se všem zájemcům otevřely tři pokladny, u nichž se platilo vstupné ve výši pěti zlatých.

Samotný závod, jehož postranním efektem se zákonitě stala jakási psí minipřehlídka, odstartoval v 17.00 hodin a skládal se z celkem šesti samostatných částí. První byl „otevírací“ běh bez překážek, druhý a třetí už se konal s překážkami, čtvrtý byl určen trpasličím pejskům, v pátém byl pes lákán pamlskem a vrcholem se pak stal tzv. Gräfenberský překážkový běh.

Jména všech vítězů asi není třeba uvádět. Bude snad stačit, když zmíním, že „zlatý hřeb večera“ vyhrál pejsek jménem Lump.

Kamil Tomášek


Soupis všech publikovaných dílů zde.
 
Odkaz
Fotografie
J. Ripper (ilustrační foto) (zdroj: historická podsbírka VMJ).
Lázně Jeseník v 2. pol. 19. století (zdroj: historická podsbírka VMJ).
Nákres dráhy pro psí závody roku 1880 (zdroj: SOkA Jeseník).