Díl třiačtyřicátý: Dějiny tajemného dvojhradí nad Vrbnem jsou spojeny s krvavým masakrem

Publikováno 4. května 2020

Na západním úbočí hory Pytlák, v údolí dravého Bílého potoka, nachází se uprostřed husté vegetace rozvaliny dvou středověkých strážních hrádků, Weissensteina a Rabensteina. Ze všech hradních zřícenin v Jeseníkách (a že jich tu je věru požehnaně) mám právě tyto dvě nejraději – spolu s Quinburkem se totiž řadí k těm nejopuštěnějším. Zároveň ve svých zdech ukrývají temné tajemství staré 700 let…

Nadmíru pevné dvojhradí (zdi dosahovaly tloušťky až 3,5 m) sloužilo dvěma účelům. Zdejší posádky měly dohlížet na bezpečí kupců projíždějících starou zemskou stezkou a zároveň bylo jejich úkolem vybírat celní poplatek – ačkoliv se to dnes zdá skoro k neuvěření, dle mnohých historiků právě tudy procházela hranice mezi Moravou a polským Slezskem. Nevíme, kdo dal podnět k výstavbě hrádků, zdali Přemysl Otakar II či některý z jeho synů, nemáme doklady ani o době vzniku. K dějinám hradů se zachovala pouze jediná zmínka, která však svědčí o tom, že strážci neplnili svěřené úkoly vždy tak, jak jim ukládal zeměpán.

Někdy mezi lety 1320–1330 jistý Ulman z Linavy „oloupil a povraždil důvěřivé členy dvora ctihodného biskupa a poté s velkou kořistí vrátil se na hrad svůj Weyssensteyn.“ Nic víc, nic méně. Je těžké si představit, jaké zděšení museli nebožáci prožívat, když si uvědomili, že hrad, od něhož právem očekávali ochranu, se stane příčinou jejich násilného skonu… Na zlotřilého purkrabího se chystala trestná výprava vedená opavským hejtmanem. O tom, jestli se uskutečnila, však prameny mlčí.

Přestože o pánu z Linavy nemáme žádné další informace, lze předpokládat, že se jednalo o loupeživého rytíře. Tito obvykle zchudlí šlechtici, kteří rádi využili nestálé situaci v zemi, představovali mnohem větší nebezpečí než obyčejní loupežníci – disponovali často kvalitnějšími zbraněmi, s nimiž uměli perfektně zacházet, díky koním se dokázali rychle přemisťovat a rovněž počet členů jejich band byl většinou vyšší (někdy bychom v nich napočítali až padesát lotrů). Na tyto urozené lapky neštítící se zabíjet a loupit byl jesenický kraj ve 13. a 14. století poměrně bohatý. Není divu, když se jim jako útočiště nabízelo tolik hrádků, z nichž mnoho bylo pro svoji polohu v podstatě nedobytných. Doklady o loupeživých rytířích najdeme nejen v řadě pověstí, ale dochovaly nám je rovněž historické prameny. Holt ani středověké Jeseníky nebyly jen krajem pracovitých horníků a poctivých řemeslníků…

Dvojhradí zřejmě fungovalo někdy do 14., maximálně 15. století. Další záhadu těchto míst však přinesl rok 1918, kdy u Weissensteina našla lesní dělnice poklad, jehož součástí byla mince datovaná do roku 1623. Ukryl jej tu nějaký obyvatel Vrbna, obávající se o jmění v časech třicetileté války, či snad nějaký voják? To se zřejmě, podobně jako okolnosti násilného činu starého 700 let, již nikdy nedozvíme.

Matěj Matela