Díl pětačtyřicátý: Přeměněné moře
Díl pětačtyřicátý: Přeměněné moře

Díl pětačtyřicátý: Přeměněné moře

Publikováno 6. května 2020

Při procházkách hvozdy Hrubého Jeseníku západně od Mnichova a Drakova nemůžeme přehlédnout sutě na svazích některých kopců. Na příkrých stráních se za jasného dne blyští statisíce hranatých kamenů i obřích kvádrů, většinou tvořených houževnatou horninou šedé až bílé barvy. Onou horninou je kvarcit. Sutě vznikly v ledových dobách starších čtvrtohor. Kopce se tehdy před vrtochy podnebí neschovávaly pod hustými kšticemi vzrostlých lesů. Naopak, jejich téměř holé stráně byly napospas vystaveny mrazivému klimatu. I v ledových dobách se střídala roční období. Během léta roztával sníh a vzniklá voda vsakovala do puklin v hornině. Protože tehdy „mrzlo, až praštělo“, proměnil následný podzimní a zimní chlad vodu v led, a horninu podél puklin tak rozerval na ostrohranné bloky.

Praskání mrazem v posledních několika statisíciletích bylo ale jen pouhou hrou proti mnohem staršímu utrpení, kterým si hornina prošla. Kvarcit je přeměněná (metamorfovaná) hornina, která vznikla přeměnou pískovce. Na počátku byl tedy sypký písek. Ale jaký? Pouštní, říční nebo mořský? Drakovský kvarcit, jak jej nazývají geologové v odborné literatuře i geologických mapách, má jednu unikátní vlastnost: obsahuje zkameněliny. Během přeměny původních sedimentů byly zkameněliny obvykle zničeny, jelikož neodolaly tlakům a teplotám geologických sil. V drakovském kvarcitu naštěstí vydržely. Nejhojnějšími zkamenělinami drakovského kvarcitu jsou ramenonožci, dodnes existující skupina mořských bezobratlých. Ramenonožci sedí klidně na dně a filtrují živiny ze slané vody. Schovávají se v pevné vápnité schránce. Drakovský kvarcit se tedy ukládal v moři. Podle srovnání se zkamenělinami z jiných oblastí víme, že toto moře existovalo asi před 400 miliony lety, počátkem devonského období prvohor. Moře po čase zaniklo a pískové dno ztvrdlo v pískovec. Pískovcové vrstvy byly později, asi před 360 miliony lety, na přelomu devonu a karbonu, stlačeny mezi srážejícími se pevninami. Tehdy hornina podstoupila nejtěžší muka. Písková zrna se drtila, deformovala, pak opět silně stmelila. Celé vrstvy se vrásnily a lámaly. Zkameněliny byly různě smáčknuty a protaženy. Z pískovce se zrodil kvarcit.

Pokud budete někdy stoupat kvarcitovými sutěmi po úbočí Staré hory nebo Suchého vrchu, zkuste si vzpomenout, že tvrdý kámen pod vašima nohama býval předaleko v minulosti písčitým mořským dnem. Rozvlněná prosvětlená voda osvěžovala ramenonožce, kteří ji pilně filtrovali. Miliony jejich žebrovaných schránek spočívaly na mořském dně nebo již byly pohřbeny neklidným pískem. Tu a tam vyrůstali ze substrátu koráli. Kousek dál si voda pohrávala s několika jehličkovitými schránkami nedávno zemřelých tentakulitů. A mezi vší tou drobotinou uháněl po svých nesčetných hbitých nožkách skoro třiceticentimetrový trilobit, skutečný obr, který alespoň v jesenickém devonském moři neměl konkurenci. Úlomky jeho krunýře občas v drakovském kvarcitu najdeme. Až se otevře geologická expozice Vlastivědného muzea Jesenicka, můžete se přijít podívat na model tohoto trilobita v životní velikosti.

Martin Hanáček


Soupis všech publikovaných dílů zde.
 
Odkaz
Fotografie
Kvarcitové sutě na jižním svahu Suchého vrchu.
Kvarcitové sutě na úbočí Staré hory.
Vrásy v kvarcitu.
Žebrované schránky ramenonožců v drakovském kvarcitu. Délka vzorku: 12 cm. Sbírky Vlastivědného muzea Jesenicka.