Díl osmadvacátý: Legenda o bukovské hořké
Díl osmadvacátý: Legenda o bukovské hořké

Díl osmadvacátý: Legenda o bukovské hořké

Publikováno 20. listopadu 2020

Jižně od Bernartic leží nevelká osada Buková. Dnes je zde k trvalému pobytu hlášeno 78 obyvatel, ale před 150 lety bychom jich tu napočítali bezmála šest set. O slávu tohoto malebného místa rozloženého podél Vojtovického potoka se nejvíce zasloužil Albert Michler. Byl synem majitele zdejšího rytířského statku Franze Michlera, od nějž správu v roce 1859 převzal. Proslulost však získal jako producent známého bylinného likéru, který vedle lahodné chuti měl i léčebné účinky při poruchách trávení, kolikách, dně a revmatu. Své podnikání Albert Michler zahájil v roce 1860 výrobou tehdy běžné rosolky (sladkého likéru ze stejnojmenné rostliny), rok nato již provozoval vinopalnu. Pověstnou likérku pak založil v roce 1863. Životabudič Albert Michler´s Original-Buchsdorfer, zvaný též Buchsdorfer Magenbitter (Bukovská žaludeční hořká) nebo Buchsdorfer Kräuterbitter (Bukovská bylinná hořká), se vyráběl kombinací jemného bramborového lihu a směsi horských bylin sbíraných na stráních Rychlebských hor. Výrobky Alberta Michlera, které v zimě hřály a v létě chladily, slavily na trhu velký úspěch a dodávaly se i na c. a k. vídeňský dvůr.

Krajanská literatura, vydávaná Němci vysídlenými z Jesenicka, uvádí v souvislosti s Albertem Michlerem jeho zásluhy v boji s cholerou, kterou do Bernartic a jejich okolí zavlekli za prusko-rakouské války roku 1866 pruští vojáci. Např. podle vlastivědné publikace Jauernig und Jauerniger Ländchen (Javorník a Javornicko) měl Albert Michler v časech, kdy v Bernarticích v pozdním létě 1866 zemřelo 92 obyvatel, vyklidit stáje a sladovnu a zřídit v nich provizorní nemocnici. Po vzoru Vincenze Priessnitze nechal nemocné balit do mokrých prostěradel, nenamáčených ovšem ve vodě, nýbrž v proslulém likéru, čímž mnohé své spoluobčany z Bukové údajně zachránil. Je zajímavé, že nic takového nezmiňuje např. podobná, dané události časově daleko bližší práce Heimatkunde des politischen Bezirkes Freiwaldau (Vlastivěda politického okresu Jeseník) z roku 1893, do které příspěvky za jednotlivé obce psali místní učitelé. Se zprávou o „zázraku“ v Bukové tak přichází až později psaná bernartická kronika, z níž autoři vlastivědy Javornicka vydané v Německé spolkové republice vycházeli.

Co však o tehdejší epidemii vypovídají matriky zemřelých v Bernarticích a v Bukové? Bezpochyby potvrzují, že válečné události roku 1866 s sebou přinesly epidemii, která si vyžádala velký počet obětí. Mezi 19. zářím a 17. říjnem 1866 zemřelo v Bernarticích na choleru 26 osob všech věkových skupin, od kojenců po seniory. Dalších sedm pak v období od 16. září do 17. října zemřelo na tyfus (v průběhu celého roku celkem 14 osob). Celkem si tedy „válečná epidemie“ vyžádala v Bernarticích 33 obětí. Celkově toho roku v této obci zemřelo 99 obyvatel, což představuje více jak dvojnásobný nárůst, a to jak oproti roku 1865 (48 mrtvých), tak i roku 1867 (rovněž 48 mrtvých). Bernartice bez okolních osad, tedy bez Bukové, Pavlínky, Gotartovic a Horních Heřmanic, měly podle sčítání obyvatelstva k roku 1869 1 436 obyvatel. Jaká byla ve srovnání s tím situace v sousední osadě Buková, kde bylo k roku 1869 napočítáno 597 obyvatel? Choleře zde v období od 17. září do 7. října 1866 podlehlo 34 obyvatel, na tyfus zemřela 16. září jedna osoba (v průběhu celého roku tři). Vzhledem k lidnatosti osady je tedy na první pohled patrné, že zde cholera řádila mnohem více. Také celkový počet úmrtí v Bukové roku 1866 drasticky stoupl. Zatímco roku 1865 bylo zemřelých 14, v roce 1866 již 62. Následujícího roku se situace opět stabilizovala na 15 zemřelých.

Poslední úmrtí na choleru v Bukové proběhlo již 7. října, zatímco v Bernarticích po tomto datu zemřely ještě čtyři další osoby. Ovšem tři z nich 8. října 1866 a pouze jedna až 17. října 1866. Z toho by se sice možná dalo usuzovat, že se průběh nakažlivého onemocnění podařilo v Bukové zastavit o něco dříve, ale pokud nebudeme počítat více méně ojedinělé bernartické úmrtí k 17. říjnu 1866, jde o rozdíl pouhého dne.

Smyslem tohoto srovnání není znevážení vynikající kvality likérů Alberta Michlera, ani to, zda skutečně k balení nemocných do prostěradel namočených do likéru docházelo. Nikde také není řečeno, že průběh epidemie by bez opatření údajně prováděných Albertem Michlerem nebyl ještě daleko horší. Spíše jde jen o malou sondou do období, které je v souvislosti se slavným likérem vzpomínáno.

Výrobky Alberta Michlera oslovovaly své zákazníky především pro svou lahodnou chuť bez ohledu na skutečný průběh událostí v době epidemie cholery. Vedle likérky vlastnil Albert Michler ještě dva lihovary, několik hospod a kamenolomů. Byl také spoluzakladatelem cukrovaru a továrny na výrobu zápalek v sousedních Bernarticích. Za svůj život obdržel celou řadu ocenění, mezi nimi též diplom za zásluhy o rozvoj Rakouského Slezska. Jeho dědici provozovali podnik „Albert Michler Likör, Rum und Spiritusfabrik“ až do roku 1945. Poté výroba likéru v Bukovicích vyhasla a z proslulé likérky se do dnešních dnů dochovala jen jedna jediná budova. Ta v posledních letech prošla rozsáhlou renovací a připomíná slávu značky, kterou se pokouší obnovit společnost Albert Michler Distillery, jež má své sídlo v anglickém Bristolu a přes své zastoupení v Praze dodává na český trh originální bylinný likér „Bukovská jemná“.

Pavel Macháček


Soupis všech publikovaných dílů zde.
 
Fotografie
1.	Firemní hlavičkový papír likérky Alberta Michlera (zdroj SOkA Jeseník).
2.	Reklamní leták propagující proslulý likér (zdroj SOkA Jeseník).
3.	Pohled na střed osady Buková s hasičskou zbrojnicí, školou a jedinou dochovanou budovou Michlerovy továrny (zdroj SOkA Jeseník).
Na slavnou minulost navazuje bylinný likér Bukovská jemná (zdroj Albert Michler Distillery).
5.	Jediná zachovaná budova likérky prošla v nedávné době rekonstrukcí (foto: Pavel Macháček).