 Díl osmačtyřicátý: Největší bludné balvany na JesenickuPublikováno 18. prosince 2020 Bludné balvany jsou kameny, které svým horninovým složením nemají nic společného s krajinou, ve které se nacházejí. Z jejich mateřských skalisek je do jejich nynějších stanovišť dopravil ledovec během čtvrtohorních ledových dob. Severní Evropa je jimi doslova poseta. Největším evropským balvanem je tzv. Ehalkivi, obrovský balvan pegmatitu, ležící na estonském pobřeží Baltského moře. Jeho rozměry jsou podle estonské Wikipedie úctyhodné – délka 16,5 m, šířka 14,3 m a výška 7,6 m. Odhadnutá váha činí 2 500 tun. Velikostně téměř shodný, tentokrát ovšem rulový balvan se nachází u severopolské vesnice Tychowo (Głaz Trygław), o němž nalezneme podrobnosti zase na Wikipedii polské. Největší český bludný balvan byl nalezen roku 1954 při stavbě Nové Huti v Ostravě-Kunčicích. Je instalovaný nedaleko místa svého objevu a chráněný jako Přírodní památka Kunčický bludný balvan. Jedná se o středošvédskou žulu s rozměry 3,2 x 2,5 x 1,55 m a vážením zjištěnou hmotností 16,5 t. Objemově o něco menším, ale kvůli vřetenovitému tvaru delším (3,55 m), je bludný balvan v Ostravě-Porubě, chráněný jako Přírodní památka Porubský bludný balvan. Zatímco ostravské balvany se tyčí na svých piedestalech, největší jesenický bludný balvan se důstojného umístění nedočkal. Naopak. Po svém objevu v Žulové v roce 1930 byl rozbit a osud jeho zbytků je neznámý. Kromě očí pro pláč nám po něm zůstaly jen černobílé fotografie z doby nálezu. Svými rozměry 2 x 2 x 1,8 m byl na místní poměry opravdu mohutný. Geologové naštěstí stihli balvan prozkoumat ještě před jeho rozbitím. Víme tedy, že jej tvořila drobnozrnná červenošedá žula, pocházející z jihozápadního pobřeží Švédska, konkrétně z oblasti mezi městy Lysekil a Strömstad, regionu zvaného Bohuslän. Další dvoumetrové balvany Jesenicka byly naštěstí ušetřeny zasypání odpadky nebo rozbití, a jsou dokonce veřejně instalovány. Je to spodní balvan památníku v městském parku ve Vidnavě, balvan před Městským kulturním střediskem v Javorníku a balvan v rekreačním areálu Patolda, na česko-polské hranici mezi Mikulovicemi a Głuchołazy. S bludnými balvany je spojena i historie o žulovém Máselném kameni (Buttersteinu), který od 13. nebo 14. století ležel na náměstí ve Vidnavě. V roce 1867 byl rozbit a použit při stavbě nové radnice. Dochované údaje o jeho rozměrech ale budí značné rozpaky: délka 7 m, šířka 1 m a výška 0,6 m. Údaje jsou to velmi podivné, neboť takto extrémně jednostranně protáhlé tvary se mezi bludnými balvany nevyskytují. Jen stěží by v celku přečkaly transport ledovcem. Obdobné hranoly se ovšem ve velkém množství vylamovaly ze slezské žuly v místních lomech. Alespoň mně se tedy zdá daleko pravděpodobnější, že namísto ledovcem transportovaného bludného balvanu severské žuly se v případě Buttersteinu jednalo o hranolovitý blok z některého nedalekého kamenolomu. Martin Hanáček ZDROJE |
| Fotografie      |
