Díl šestnáctý: O lidech a žule na Jesenicku I
Díl šestnáctý: O lidech a žule na Jesenicku I

Díl šestnáctý: O lidech a žule na Jesenicku I

Publikováno 4. listopadu 2020

V roce 1742 byly po slezských válkách mezi Rakouskem a Pruskem vytyčeny nové hranice, které Vídni mimo jiné odejmuly přístup k úrodným nížinám na severu historického Niska. I přesto, že se z Jesenicka stala oblast ležící na periferii, zůstal tento podhorský region i v následujícím období vysoce produkční v oblastech zpracování dřevní hmoty, textilní výroby, ovocnářství a zemědělství. Významně se začala rozvíjet balneologie. Důležitou roli hrál rovněž průmysl, který vzkvétal díky pestře zastoupenému nerostnému bohatství. S nadsázkou lze prohlásit, že na Jesenicku nenalezneme místo, kde by v minulosti neprobíhala těžba. Ze zdejší země bylo vydobýváno zlato, stříbro, měď, olovo, zinek, železo, arzenové rudy, vizmut-kobalt-niklo-uranové formace, molybden, wolfram. Z nekovových prvků zde máme zastoupen grafit, kaolin, jíl, křemen, lignit, rašelinu, ložiska písků a štěrkopísků nevyjímaje, též krystalické vápence a v neposlední řadě žulu.

O skutečně prvním využití žuly neexistují žádné písemné zmínky, nicméně němí svědci v podobě torz hradů (Frýdberk, Kaltenštejn) svědčí, spolu s vnitřním portálem kostela sv. Kateřiny ve Vidnavě, že žula zde byla již od této doby využívana jak ve stavebnictví, tak také k dekoračním účelům. Zprvu byl opracován volně ležící materiál, až posléze vznikaly první lomy. Žulový masiv tohoto regionu zaujímá plochu 140 km2, přičemž cca 20 % se nachází v současném Polsku.

Existence lomů v oblasti Malé Kraše je potvrzena písemnými prameny z roku 1665, nicméně za počátek masové produkce lomové těžby žuly na Jesenicku je považován rok 1854, lokalita Černá Voda. Snahy o povznesení odbornosti mistrů a horníků byly završeny v Žulové roku 1886, kdy zde vznikla odborná kamenická škola, jejíž činnost byla ukončena v roce 1998.

Žula z naší oblasti je označována jako „slezská žula“ a v komerčních kruzích je dobře známá. Vyskytují se dvě barevné varianty, přičemž žádanější a vzácnější „tmavá žula“ našla využití k dekoračním účelům (pomníky, náhrobní kameny, leštěné obklady a plastiky) a naopak běžnější „světlá žula“ se hojně využívá ve stavitelství (dlažební kostky a obrubníky).

V roce 1929 zaměstnávala těžba žuly ve 124 činných dolech celkem 2 870 dělníků. V současnosti je na místní provozy vyvíjen tlak, ať už z důvodu levnějších umělých materiálů, nebo vyčerpání ložisek, přesto se nadále daří udržovat v chodu sedm lomů.

Pavel Žurek


Soupis všech publikovaných dílů zde.
 
Odkaz
Fotografie
Lom Žulová.
Žulová dlažební kostka ze slezské žuly (Lom Žulová).