Díl osmatřicátý: Přes půl druhé miliardy let staré jezerní dno v jesenickém muzeu
Díl osmatřicátý: Přes půl druhé miliardy let staré jezerní dno v jesenickém muzeu

Díl osmatřicátý: Přes půl druhé miliardy let staré jezerní dno v jesenickém muzeu

Publikováno 29. dubna 2020

Dva malé balvany červených pískovců v depozitáři Vlastivědného muzea Jesenicka. Ne delší než 35 a 50 cm. Na první pohled si exponáty sotva zapamatujeme. Neobsahují zkamenělé schránky, neblyští se v nich krásné minerály. Zajímavý je ovšem reliéf obou pískovců. Sestává z valů, následujících jeden za druhým a oddělených brázdami. Nic nám tato struktura nepřipomíná? Zkusme si vybavit poslední dovolenou na mořské pláži (omlouvám se za provokaci v dnešní době nevhodnou) nebo se projděme podél klikatě se vinoucí řeky a skrze čirou vodu sledujme tvary písčitého dna. Přihořívá? Správně, valy na kamenech jsou vodní čeřiny, tj. tvary, které na sypkém dně vytváří voda přemísťováním písku. Může se jednat o říční proud. Ten formuje nesymetrické valy, s pozvolnou náběžnou hranou a prudkou „zaproudovou“ stranou. Nebo jde o vlnění vyvolané větrem, kdy proud vzduchu zneklidní hladinu jezera či moře. Voda pak čeří písek na dně, vyhlubuje brázdy a vrší valy. Tentokrát ovšem souměrné. Naše exponáty připomínají druhou variantu, tj. souměrné čeřiny vzniklé v jezeře nebo moři.

Červené pískovce s čeřinami doputovaly do jesenického regionu ve skandinávském ledovci. Do muzea se dostaly z Vidnavska. Původní domovinou našich exponátů je Švédsko. Červený pískovec, nazývaný jotnický, buduje krajinu kolem jezera Siljan v regionu Dalarna, 250 km severozápadně od Stockholmu a 1 200 km od českých hranic. Jotnický pískovec tam tvoří souvrství, v němž některé vrstvy nesou souměrné čeřiny (de facto představují zkamenělé dno) a jiné zase bahenní praskliny. Stejné praskliny, které vzniknou vysušením a ztvrdnutím bláta na dně odpařené kaluže. Jiné vrstvy svým uspořádáním připomínají vnitřní strukturu písečných dun. Všechny tyto jevy ukazují na typ prostředí: poušť s dunami a vysychajícími jezery.

Souvrství jotnického pískovce leží na vyvřelinách starých asi 1,7 miliardy let a celým souvrstvím proniká žíla vyvřeliny stará 1,26 miliardy let (Stáří vyvřelých a přeměněných hornin je dopočitatelné podle rozpadu radioaktivních prvků v nich obsažených v okamžiku utuhnutí magmatu nebo přeměny. Stáří usazených hornin takto vypočítat nelze, protože jejich materiál pochází z hornin starších než proces usazování.). Jotnický pískovec se začal ukládat až po utuhnutí starších vyvřelin, jinak by na nich nemohl ležet. Usazování pískovce skončilo před průnikem mladší vyvřeliny, v opačném případě by žíla magmatu nemohla prorazit celým souvrstvím. Poušť v regionu Dalarna tudíž existovala před 1,7–1,26 miliardy let. Sbírky VMJ tedy obsahují kusy jezerního dna, rozlévajícího se v poušti, která se zhruba před půl druhou miliardou let rozkládala v severní Evropě.

Martin Hanáček


Soupis všech publikovaných dílů zde.
 
Fotografie
Díl osmatřicátý: : Přes půl druhé miliardy let staré jezerní dno v jesenickém muzeu
Díl osmatřicátý: : Přes půl druhé miliardy let staré jezerní dno v jesenickém muzeu