Díl dvaatřicátý: Model nerealizovaného návrhu sousoší Vincenze Priessnitze?Publikováno 23. dubna 2020 Podoba patrně nejslavnějšího jesenického rodáka a zakladatele vodoléčby Vincenze Priessnitze se dochovala v poměrně vysokém počtu vyobrazení, v některých případech vytvořených rukou umělce významné kvality či slavného jména. Díla postrádající podpis tvůrce a jiné náležité informace o svém původu se pak, obrazně řečeno, krčí v depozitářích doslova ve stínu hodnotnějších uměleckých ztvárnění. Někdy však pomůže náhoda či štěstěna a sbírkový předmět poodhalí něco málo ze svého tajemství. Přesně takový případ se týká sádrového modelu plastiky vodního doktora, která postrádá signaturu autora či dataci. Soška o celkové výšce 62 cm svým pojetím vychází z takřka kanonického Priessnitzova zobrazení, jak je známe z olejomalby Karla Riedela z roku 1870 (připomeňme, že originál obrazu byl zničen při bombovém útoku ve vstupní hale sanatoria Priessnitz v roce 1997). V rámci nedávného nálezu ikonografického materiálu, který byl využit patrně ve starší muzejní expozici vodoléčby a po deinstalaci skončil zapomenut na několik desetiletí na dně krabice, se objevily rovněž tři snímky představující původní návrh Priessnitzova pomníku odhaleného v roce 1909 v dnešních Smetanových sadech. Veřejnou soutěž na realizaci monumentu vyhrál jeden z nejvýznamnějších slezských sochařů a regionální rodák Josef Obeth. Lze se domnívat, že právě nalezené snímky zachycují buď původní soutěžní návrh pomníku, či další pozměněnou verzi, neboť mezi soutěží a realizací díla uběhlo celých sedm let. Na snímcích návrhu lze již spatřit výslednou formu, osnovu a rozložení pomníku s ústřední Priessnitzovou sochou a postranními alegoriemi nemoci a utrpení na levé straně, na pravé pak zdraví a síly, zprostředkovanými nejen učením Priessnitze, ale symbolicky rovněž jako vítězství přírody a zejména vody. Porovnáme-li snímky s výslednou podobou, je zřejmé, že nejvýraznější proměnou prošla centrální plastika „gräfenbergského génia“, která se zároveň dosti přibližuje sádrovému modelu. Zda se skutečně jedná o nerealizovaný předobraz z dílny Obetha, prokáže až další archivní výzkum po uvolnění karanténních opatření. Jan Petrásek |