Díl druhý: Když obraz promluví...

Publikováno 15. října 2020

Jedním z úkolů muzejních institucí je uchovávat a pečovat o doklady (nejen) lidské činnosti v zájmové geografické oblasti, a to nejen pro jejich samotnou hmotnou povahu, ale především pro jejich vnitřní zakódovaný příběh. Ne vždy však předmět v sobě tyto informace primárně nese, svou historii častokrát postrádá již při samotném přijetí do sbírky nebo se občas údaje časem vytratí z dokumentace či paměti. V některých případech zase sbírkový artefakt čeká dlouhá léta, než z něj svědomitý muzejník příslušné souvislosti vydoluje.

Podobný případ představuje drobná miniatura Prokopia Flecka zhotovená technikou kvaš akvarelem na papíře, jejíž zadní strana je opatřena německým textem zachycujím vybrané životopisné údaje zobrazeného. Dozvídáme se o jeho narození 4. července 1764 v Novém Hrádku (patrně jde o obec nedaleko Náchoda v Orlických horách) a dlouhodobé službě trubače ve 3. husarském pluku (jehož vlastníkem byl arcivévoda Ferdinand Carl d’Este). Léta jeho působení v armádě, 1790 až 1816, pokrývají celý úsek válek s revoluční Francií a následně válek napoleonských, a tak bychom pravděpodobně mohli Prokopia Flecka nalézt v řadách rakouské armády na různých evropských bojištích, např. v bitvě u Slavkova. Co jej po skončení služby přivedlo do Frývaldova, se z textu nedozvíme, víme jen, že zde v březnu 1848 skonal a byl pohřben se všemi vojenskými poctami.

Zbytek nápisu se věnuje Fleckovu osobnímu životu. Jeho první ženou byla Franziska Petschmann, dcera biskupského kuchaře v Mohuči, kterou si vzal během své šestnáctileté služby v armádě. Potomci vzešlí z tohoto sňatku však zemřeli již jako děti. Smrt zřejmě připravila Flecka i o manželku, neboť máme zaznamenán jeho další sňatek s Marií Magdalenou Thienel z České Vsi, zaměstnanou jako kuchařka v Opavě, s níž zplodil dvě děti, Prokopa a Theresii. Do třetice se oženil s Annou Marií Launer, dcerou Antona Launera z Frývaldova, jež mu porodila tři dcery.

Prokopius Fleck je na miniatuře, vyhotovené v Brně, zpodobněn ve věku 46 let, tedy v roce 1810. Je představen v typické husarské uniformě odpovídající jeho pluku. Tato jezdecká složka armády oblékala šedou čepici (tzv. čáko) s kokardou se jménem císaře Františka I., tmavě modrý kabátek (dolmen) se zlatými šnůrami a knoflíky (husarský kožíšek, tzv. atila, typicky přehozený přes rameno na obraze chybí), za pasem má jezdeckou šavli a v ruce drží planoucí srdce – Nejsvětější Srdce Ježíšovo.

Jan Petrásek