Vycházka za dějinami Videl a Bílého Potoka a krásami podzimních hor

Exkurze, jíž se zúčastnilo 15 osob (v drtivé většině ženy), byla zahájena na videlské křižovatce, odkud se účastníci přesunuli k ikonickému místu osady, tedy ke kapli sv. Hedviky (vysvěcena roku 1930). Právě odtud se na malebné horské osídlení naskýtá nejlepší pohled. Zde přednášející posluchačům povyprávěl o dějinách Videl od nejstarších dob (cca polovina 18. století) až do století dvacátého. Svůj výklad doplňoval zajímavými příběhy lesníků, hovořil i o dosud záhadami obestřené vraždě místního hospodského (prosinec 1929).

Poté se skupina vydala po starých lesnických stezkách směrem na Bílý Potok. Po přechodu několika potůčků, potřebného posilnění svačinami a fotografování barevných Jeseníků se výprava ocitla v přírodní rezervaci Jelení bučina, v nejzachovalejším lesním porostu v Jeseníkách v pásmu listnatého a smíšeného lesa. Zde si účastníci vyslechli výklad nejen o této vzácné lokalitě, ale např. také o fenoménu kamzíka horského v těchto horách či borovice kleče.

Další kroky vedly směrem na tzv. Ptačí mlýn, někdejší pilu Řádu německých rytířů stojící v blízkosti Střední Opavy. Zde si účastníci vyslechli povídání o peripetiích rodiny Teipnerů, majitelů objektu v 19. a v první polovině 20. století. Po železném mostku se výprava dostala do cíle, tedy na Bílý Potok zahalený do pestrých barev podzimu. Tam jim Matěj Matela vyložil historii osady a zejména přiblížil osudy některých zajímavých lesníků. Následně se celá skupina přesunula do soukromého loveckého klubu pana Košťála, kde si odpočinula u chlazeného piva. Zatímco mužská menšina se spokojila s tímto příjemným zakončením výletu, ženská většina se vydala prozkoumat ještě jednu místní zajímavost – zříceninu hrádku Weissenstein vzdálenou asi tři čtvrtě hodiny chůze. Někteří účastníci se pak do Jeseníku vydali pěšky přes Pásmo Orlíka, jiní se spolehli na autobus.

Autorem fotografií je jeden ze členů výpravy Juraj Kováč.