Svatováclavské workshopy představily moderní technologie ve vlastivědné práci

O deváté hodině ranní se zájemci (převážně z řad studentů) mohli rozhodnout, jestli navštíví odborná pracoviště Vlastivědného muzea Jesenicka na Beskydské ulici, nebo Vodní tvrz. V prostorech prvně jmenovaného se díky dokumentátorce VMJ Markétě Rušarové a fotografovi VMJ Vasilu Stankovi dozvěděli, jak umně musí muzejní fotograf pracovat se světlem a že práce se skenery může mít mnoho rozmanitých a neočekávatelných podob.

Druhá skupina pak zavítala do Rytířského sálu, kde na ně čekaly dvě přednášky. Archivářka Kateřina Jurková nejprve představila práci s Digitálním archivem Zemského archivu v Opavě, jejíž součástí je dnes již běžně využití umělé inteligence, která dokáže na stále vyšší úrovni převádět historické psané i tištěné texty do moderního jazyka. Poté vystoupil etnograf VMJ Matěj Matela s přednáškou na téma „Jak se píše kniha“, na níž účastníkům prozradil veškerá úskalí, která mohou člověka potkat při psaní odborných či populárně-naučných titulů.

Odpolední hodiny pak již patřily databázím digitalizovaných písemných pramenů a edic, které pomáhají historikům bádajícím nad středověkými dějinami slezských měst. Na příkladu Jeseníku je představila Hana Komárková z Ústavu historických věd Slezské univerzity v Opavě. Poté si vzala slovo Michaela Neubauerová s kurzem čtení písma zvaného kurent, s nímž musí zápolit každý, kdo se ponoří do starších dějin (nejen) tohoto regionu.