Pamět krajiny Jesenicka: Witches On The Run

Setkání začalo na nádvoří Vodní tvrze jednoduchou vokální seancí, která účastníky naladila na společné vnímání prostoru a krajiny. Poté se skupina vydala do nedalekých Smetanových sadů. Pomocí senzorických cvičení, lidových písní, příběhů a legend se účastníci zamýšleli nad tím, jak si pamatujeme místa, která obýváme, a jak se do krajiny zapisují lidské příběhy.

Důležitou součástí procházky byly také historické vstupy archivářky a historičky Michaely Neubauerové, která účastníkům přiblížila konkrétní kapitoly z historie jesenických čarodějnických procesů 17. století.Ve Smetanových sadech se pozornost zaměřila na otázku, kde se mohlo nacházet popraviště, na němž byli v průběhu procesů popravováni jejich odsouzení. Jeho přesná poloha dnes není známa a historici pracují s několika možnostmi – vedle prostoru dnešních Smetanových sadů přichází v úvahu například Přední vršek nebo lokalita při cestě směrem na Lipovou. Právě Smetanovy sady jsou přitom jednou z nejzajímavějších variant, neboť se zde propojují písemné zprávy, starší mapové stopy a poloha odpovídající tehdejšímu obvyklému umístění hrdelních míst za městskou zástavbou.Druhý historický vstup se odehrál před Vodní tvrzí a věnoval se fungování tehdejšího soudnictví a úloze vrchnosti během čarodějnických procesů. Vodní tvrz byla významným sídlem vrchnostenské správy, která stála nad místními městskými soudy a mohla do jejich činnosti zasahovat. Řeč byla také o fungování městských soudů, roli radních, písaře či fojta a o postavení kata jako vykonavatele útrpného práva a rozsudků smrti. Zvláštní pozornost byla věnována zásahu vrchnosti v roce 1652, kdy vratislavský biskup Karel Ferdinand Vasa začal průběh procesů výrazněji kontrolovat a nařídil pozastavení dalšího zatýkání, výslechů, rozsudků a poprav.

Procházka tak nebyla jen cestou konkrétní krajinou, ale také poutí do její minulosti – k příběhům, které v ní zůstávají přítomné, i když jejich stopy dnes už nemusí být na první pohled patrné.