Putování z Vidnavy do Hukovic

Vidnava byla ve středověku nejvýznamnějším městem Jesenicka a jejím měšťanům jako jediným v regionu udělil vratislavský biskup hradební právo. Její význam však začal postupně upadat a v druhé polovině 19. století se stala spíše vzdělanostním centrem regionu s kněžským seminářem, gymnáziem a klášterní školou provozovanou milosrdnými sestrami sv. Karla Boromejského. A procházkou kolem těchto kdysi významných institucí putování o velikonoční sobotě začalo. Přiblížilo zároveň, proč ve městě nevznikl žádný významnější průmysl a proč proslulá továrna na výrobu šamotových výrobků spolu s vidnavským nádražím stála na katastru sousední Fojtovy Kraše. Odhalila soustavu náhonů zásobujících energií městské mlýny, místo, kde se v parném létě scházeli všichni obyvatelé, aby se ochladili na městském „koupališti“, i pivovar, jehož pěnivého moku si místní občané mohli užívat až do konce druhé světové války.

Během putování proti proudu řeky se účastníci vycházky mohli seznámit se všemi „Krašemi“ ležícími v okolí města, četnými mlýny a hukovickou mlékárnou, jež svými sýry zásobovala široké okolí. Dozvěděli se také o historii závodu Gala Hukovice, který produkoval nákupní tašky i dámské kabelky a dával práci téměř třem stovkám žen z Vidnavy a okolí. Geolog VMJ Martin Hanáček přiblížil přítomným historii zalednění severní části Jesenicka i pozůstatky, které tu po působení ledovce zůstaly, a zásluhou nadšeného badatele Miroslava Trávníčka se před nimi otevřely i dramatické události září 1938, kdy na území Vidnavy a Velké Kraše došlo ke krvavým střetům mezi jednotkami Stráže obrany státu a henleinovci.