 | Křest nové publikace o českém menšinovém školství na Jesenicku za první republiky06.11.2025 Nevyhovující prostory s často tristním vybavením, v zimě nedostatek topiva a v neposlední řadě nepřízeň okolních německých úřadů a obyvatel. Být vyučujícím na některé z českých škol na Jesenicku v meziválečném období rozhodně nepatřilo k vysněným povoláním. Osudy mnohých těchto učitelů i jejich žáků přibližuje nejnovější kniha bývalé ředitelky Státního okresního archivu Jeseník Bohumily Tinzové „Zapomenutí kantoři“, která byla pokřtěna večer 6. listopadu v Rytířském sále Vodní tvrze. Slavnostní večer zahájila vedoucí kytarového oddělení ZUŠ Jeseník Barbora Záhořová se svou studentkou Terezou Filipovou, které postupně odehrály na kytaru tři působivé skladby. Jako první z řečníků vystoupil ředitel Vlastivědného muzea Jesenicka Pavel Rušar, který autorce za její nejnovější počin od srdce poděkoval a knihu přítomným bez výhrad doporučil. Bohumila Tinzová, pro niž toto téma představuje oblast dlouhodobého odborného zájmu, poté účastníkům krátce předestřela problematiku českého menšinového školství v oblastech bývalých Sudet a podělila se o několik úryvků z knihy, vtipných, ale i těch, které úsměv rozhodně nevyvolají. Poslední z řečníků, kmotr publikace a etnograf VMJ Matěj Matela, ve své řeči vyzdvihl nejen obsahové a jazykové kvality předkládané publikace, ale právě i ony zapomenuté kantory, kteří i přes nepříznivé podmínky poctivě vzdělávali a vychovávali děti místních českých železničářů, hraničářů, pošťáků apod. Na knihu se poté – namísto obvyklého sektu – snesly zlatohnědé listy našeho národního stromu, lípy, nasbírané napříč Jesenickem. Spolu s lipovými květy, plátky růže a ťuknutím skleniček (k čemuž se připojil i obsahový redaktor knihy Květoslav Growka) tak symbolicky pokřtily titul, jenž představuje další významný střípek do mozaiky historie jesenického regionu. Kniha je k dostání na recepci Vodní tvrze. Fotografie               |