Vlastivědné muzeum Jesenicka se zapojilo do mezinárodního záchranného archeologického výzkumu v Rumunsku

Rumunská župa Botoșani leží v severovýchodní části země na hranici s Moldavskem a Ukrajinou. Co do povahy krajiny lze region charakterizovat jako nejzápadnější výspu rozsáhlé ponticko-kaspické stepi táhnoucí se od jihoruského Uralu a západního Kazachstánu přes severní část Kavkazu až do východní Evropy. Stepní plošiny jsou se svou úrodnou černozemí poměrně intenzivně hospodářsky využívány, což má ovšem neblahý vliv na archeologické dědictví, které je stále výrazněji ohrožováno rozvíjející se těžkou mechanizací v zemědělství. Zvyšující se hloubka orby poškozuje dříve nedotčené archeologické lokality a vyžaduje neodkladný zásah archeologické obce. Vzhledem k rozsahu ohroženého území a četnosti archeologických lokalit je však důkladný archeologický výzkum nad kapacitní možnosti našich rumunských kolegů, což dalo vzniknout mezinárodnímu partnerskému projektu, který si klade za cíl rozvoj odborné spolupráce na archeologickém výzkumu v regionu Botoșani, do nějž po boku Slezského zemského muzea v Opavě vstoupilo v roce 2023 také Vlastivědné muzeum Jesenicka.

Terénní část archeologického výzkumu byla roce 2023 realizována ve dnech 1. až 15. října 2023 na katastrálním území obce Flămânzi (asi 40 kilometrů jihovýchodně od centra Botoșani). Terénní prospekce a polní sběry daly vzniknout podezření na existenci pravěké mohyly (v tomto prostředí označované termínem kurgan) v prostoru zemědělsky intenzivně využívaného pole jihovýchodně od centra Flămânzi. Toto podezření se záhy potvrdilo díky použití geofyzikální metody magnetometrie, kterou na lokalitě aplikovali naši němečtí kolegové z Institutu pro pravěk a ranou dobu dějinnou při Friedrich-Alexander Universität Erlangen-Nürnberg. Na výstupech z prospekce se projevila kruhovitá struktura o úctyhodném průměru 35 metrů, která vykazovala také nepříliš zřetelné stopy archeologických objektů podél jejího vnitřním perimetru. Bylo proto rozhodnuto o zahájení odkryvu struktury, a to formou pravoúhlých sond, jejichž delší strana byla rovnoběžná s průměrem kruhové struktury a respektovala směr současné orby.

Po odstranění ornice se záhy ukázalo, že vnější povrch původního kurganu byl tvořen kamennou krustou, která  se vlivem destrukce v povrchových vrstvách dnes projevuje pouze kamenným prstencem o šířce cca 6 metrů od původního úpatí mohyly. V těle mohyly byla identifikována řada objektů, přičemž za krátkou dobu trvání terénního výzkumu se podařilo odkrýt pouhý zlomek. V prostoru mohyly se doposud podařilo odkrýt celkem tři kostrové hroby (dva dospělí jedinci a jeden kojenec), další mladší pohřeb byl pak identifikován vně mohyly poblíž jejího západního úpatí. Předběžné odhady datují vznik kurganu do období jámové kultury (tj. asi 3300–2500 př. n. l.), kostrový hrob vně kurganu pak na základě poměrně bohaté hrobové výbavy identifikujeme jako pravděpodobně laténský, nicméně tato hodnocení v blízké budoucnosti projdou revizí na základě podrobnějšího vyhodnocení nálezů.

Vzhledem k mimořádné velikosti kurganu nebylo možné práce v plánovaném termínu terénní části projektu dokončit. V následujících letech se tak archeologové na tuto lokalitu zcela jistě ještě vrátí.