Zádušní mše za nadlesního Pekarka ke 100. výročí jeho úmrtí

Připomenutí tohoto výročí podnítil etnograf VMJ Matěj Matela, který se osobou a dílem H. Pekarka dlouhodobě intenzivně zabývá. Iniciativu následně převzal vedoucí arcibiskupského polesí Domašov Jan Ťulpík, který s farářem P. Waldemarem Woźniakem domluvil zádušní mši za zesnulého lesníka. V 10.15 hod. se tak kostel rozezněl fanfárou, kterou na lesní rohy zatroubili z kúru lesníci. Poté si vzal slovo M. Matela, který v deseti minutách připomněl lesníka Pekarka jako odborníka, ale i coby svébytného pábitele, který měl smysl pro humor. Následovala samotná mše, v jejímž průběhu se celebrující duchovní Woźniak o Pekarkovi několikrát velice uznale zmínil a vybídl přítomné k modlitbě nejen za něj, ale i za všechny lesníky, kteří starostlivě dbali a dbají o blaho zdejších lesů.

Po skončení bohoslužby se přítomní, jejichž počet dosáhl k šesti desítkám, mohli díky iniciativě místostarostky Bělé pod Pradědem Vlasty Ťulpíkové občerstvit výbornými zákusky nebo čajem. Větší část se pak odebrala k místu posledního odpočinku Huga Pekarka, jeho manželky Marie a dcery Heleny, kde M. Matela pronesl ještě několik slov týkajících se možné rekonstrukce hrobového místa. 

Na akci se kromě Arcibiskupských lesů a Vlastivědného muzea Jesenicka podílely rovněž Lesy ČR, reprezentované jesenickým lesním správcem Filipem Benešem a jeho zástupcem Lubomírem Novotným, a obec Bělá pod Pradědem.

Autorky fotografií: Ludmila Slezáková, Táňa Matelová, Vlasta Ťulpíková, Kateřina Machalcová